Mark Gatiss: V lize jemu vlastní

BBC Sherlock je světovým fenoménem. Jeden z jeho stvořitelů, Mark Gatiss,  je taktéž autorem a hercem obnovené série Doctora Who. V tomto rozhovoru s Johnem Richardsonem se rozpovídal o kouzlu sci-fi, slash erotice a jak se zamiloval do dobré gramatiky. tumblr_n9kg5vT3JN1ts6q6eo3_1280 Pokud byste si sedli k první epizodě The League of Gentlemen v roce 1999, asi byste neřekli, že se jeden ze 4 umělců stane jedním z nejvýznamnějších producentů britské televizní tvorby. Pořadem byla pokřivená výprava malým městem Royston Vasey, kde na vás obchodníci nečekaně vykřiknou věci jako: „my ho neupálili!“ a kde by hláška Papa Lazarouse:  „Zdravím tě Dave! Nyní jsi mou ženou“ mohla být děsivá. Na městském štítu je napsáno. „Vítejte v Royston Vasey. Nikdy neodejdete!“ Na to, že se jednalo o komedii, vám překvapivě přeběhl mráz po zádech.

Mark Gatiss si střihl role více pronikavějších postav pořadu, například Mr. Chinnery – nejhorší veterinář na světě; uklizečku Iris – ta měla trvale pasivně agresivní pře se svým zaměstnavatelem; a Les McQueen – baskytarista neúspěšné rockové skupiny, Créme Brulee. The League of Gentlemen  trvala tři sezóny plus spin-off film, se všemi členy ansámblu, jež se dali na dlouhou a úspěšnou kariéru. Zatímco Jeremy Dyson, Steve Pemberton a Reece Shearsmith pokračovali na vlně temných komedií, Gatiss se našel ve dvou největších hitech Velké Británie, Doctor Who a Sherlock. Nyní jsou jeho práce na nejvyšších žebříčcích UK a jsou sledovány ve 200 zemích světa. A pokud by to nebylo dost, ujal se role Sherlockova nevyzpytatelného bratra Mycrofta, dále funguje jako dramaturg , spisovatel a dokumentarista.

Gatiss je také otevřeně gay a v rozhovoru pro RadioTimes v roce 2012 řekl: „Má orientace nedělá rozdíl v rolích, které hraji. Nikdy jsem nebyl v pozici, kdy by se někdo pokusil mi radit nelézt ze skříně. Možná to bylo tím, že jsem se vyoutoval dříve než jsem se stal známým nebo protože kdyby se něco takového stalo, vysmál bych se dané osobě do obličeje.“

Před šesti lety se oženil se svým partnerem, hercem Ianem Hallardem. V roce 2010 řekl Guardianu, že se potkali online. „ On psal všechno tak bezchybně – řekl jsem si, tohle je muž pro mne. Většinu našeho prvního rozhovoru jsme mluvili o gramatice.“ Také dodal, že byli sezdáni pod portrétem Edwarda Carsona, muže který vedl křížový výslech s Oscarem Wildem během soudu pro pomluvu. „Celý den byl plný ironie.“

Gatissův hlas je překvapivě měkký s akcentem jen těžko umístitelným – na rozdíl od postav s chladným tónem, které hraje na obrazovce. Nedávno prý byl v jihovýchodní Asii a brzy odletí na turné po Brazílii, aby propagoval Sherlocka.

Dle Guinnessovy knihy rekordů je Sherlock Holmes nejvíce zpodobňovanou fiktivní postavou. Více než 70 herců si ho zahrálo ve cca 200 filmech (počínaje rokem 1900 a minutovém němém dílku: Sherlock Holmes zmaten). Jsou za ním desítky TV adaptací a byl hrán každým od Richarda Roxbourgha ke Christopheru Leem, takže je ohromující, že nová inkarnace mohla mít takový dopad.

Sherlock je tak populární, že by mohl složit televizní kanály. Když se během drastických škrtů ve financování BBC  rozhodoval generální ředitel, Tony Hall, jak se s nimi vyrovnat, usnesl se, že bude lepší ztratit celý kanál (BBC3), aby mohli dále „produkovat skvělé pořady, které lidé již milují – jako Sherlock a Doctor Who.“

Toto nejnovější převyprávění umístilo detektiva do současného Londýna, místa kde je vhodnější smartphone než drožka tažená koňmi.. Taktéž se série pohybuje na gay hraně, kdy jsou Sherlock s Dr. Watsonem mylně označováni za pár. Odkud to vzešlo?

„Přišlo to z filmu Billyho Wildera, The Private Life of Sherlock Holmes (Soukromý život Sherlocka Holmese), který se spolu s filmy Nigela Bruce a s Basilem Rathbonem stali předobrazem a základním kamenem naší show,“ vysvětluje Gatiss. „Je to fantastický film a skrze celý jím běží vtip, kde je Sherlock otázán, zda by mohl být otcem dítěte ruské baletky a on se z toho dostane tak, že prohlásí, že on a Watson jsou pár. A Dr. Watson je pobouřen!. Tak jsme to vzali a s tím pokračujeme. Zejména protože jsme se domnívali, že v 21. století , to bude první věc, kterou má majitelka domu na mysli, když spolu žijí dva mládenci . A pak to udělá každý. Určité části publika si s tím poradí a ještě si i něco přidají! Ale je to vtip. Samozřejmě se nesnažím snižovat význam tohoto, ale je to nejznámější přátelství v literatuře a nápad, že by lidé jen tak mimochodem předpokládali, že jsou gayové a neměli s tím problém je poměrně krásná věc. Ale myslím, že jsme ten původní vtip rozpracovali!“

Když říkáte, že si s tím určité části publika poradí a ještě si i něco přidají, mluvíte o slashových povídkách, kde si fanoušci píší erotické gay příběhy s heterosexuálními postavami?

„Dobrý bože, a že jich je. Strávíte celé odpoledne, něco se dovíte … a ta umělecká díla! Ach. Byly mi poslány věci, že kterým by vám zbělaly vlasy. Není to jen o držení se za ruce na lavičce v parku, to vám povím. Některé z nich jsou tak názorné, ale proboha, vyzkoušel jsem sotva polovinu z věcí, co tam oni dělají.“

Jedním z témat, která se objevují v Gatissovo pracích je myšlenka samotáře. Dokonce John Watson, Sherlockův „běžný člověk“ a osoba z jejíž perspektivy je show nahlížena je ukázán jako někdo, kdo nemá prakticky žádné přátele. Co je na té postavě takového, že to osloví?

„U Dr. Watsona je toho spousta z původních příběhů. Trochu jsme jeho okruh přátel rozšířili, ale s Holmesem se sblíží, protože není příliš společenský. On opravdu není moc společenský muž. Je poznamenaný válečný veterán a to je jedním z témat, se kterými jsme si v seriálu hráli. Oni se tak nějak vzájemně doplňují: V tomto smyslu pár jsou.“

Kromě toho, každý z Ligy od Alvina Steela k gay teenagerovi Tommymu v jeho epizodě Doctora Who, The Idiot’s Latern, si hledají svou cestu světem sami.

„Vždycky jsem měl rád – znáte tu písničku Noela Cowarda „If Love Were All“? Představa hořko-sladkého je to na co jsem vždy reagoval. Mám rád věci s nádechem melancholie nebo více než s nádechem. Takže jsem přitahován takovýmito typy postav. Od přírody jsem velice optimistický člověk, po neděli mě melancholie naprosto zasáhla. Úplně mě čapla! Lidé, se kterými jsem ztratil kontakt.. to, co Douglas Adams nazývá, „dlouhý temný čas na čaj duší,“ směje se.“

Je překvapivé ho slyšet, že je optimista, protože The League of Gentlemen se v tomto náhledu na svět moc nevyžívala. „Nemyslím si, že to je nihilistické,“ říká. „Myslím tím, že je to bezútěšné, ale svým způsobem sympatické. Jedna z věcí, co jsem na té show vždy miloval je to, jak dokázali najít v každé postavě pathos. Vlastně všechna monstra jako Pauline v sobě mají něco tragického, co je činí lidskými. Není to optimistické, ale to je špatné slovíčko, myslím si, že je v nich spousta lidskosti.“  

Jako třeba Les McQueen, tragická rocková hvězda, koho ostatní lidé jen využívají? „Je neskutečně optimistický! Vidíte mu na očích, že je mrtvý, ale prostě jede dál. Říká, že je to byzbys na bačkoru, a nikdy to neřekne zvesela. Nikdy mu nedochází, jak zoufalá jeho situace je. Chudák chlap. V druhé sérii jsme se mu chystali dát šťastný konec, ale pak jsme si řekli ne, to prostě nejde.“

Gatiss je geek ze staré školy s encyklopedickými znalostmi všeho výše zmíněného. Většina jeho práce vypadá jako obnovování dříve uvedeného materiálu (Doctor Who, Sherlock, The First Men In The Moon) nebo nese nádech napodobování (The League of Gentlemen, série románů Lucifer Box), obává se tedy aspoň někdy, že nevytváří nic nového?

„Obávám, ano. The League of Gentlemen byla sama o sobě dost nová věc a myslím si, že měla silný vliv na další věci. Takže i když tu máme silný prvek komického hororu, celý ten pořad je dost určitě svůj. Ale je to hodně férová otázka, kterou můžu zodpovědět ve dvou částech. Zaprvé je naneštěstí poměrně složité v celkem nedůveřivém průmyslovém odvětví spustit něco úplně nového. Zkoušel jsem to. Zadruhé, dost často se mě ptají, s čím se chci vrátit a já vždy odpovídám, že se nechci s ničím vracet, chci zasadit něco nového tak, aby na to lidé za třicet let nostalgicky vzpomínali. Ale byl bych šílený, kdybych se otočil zády k Doctoru Who nebo Sherlockovi, nejen proto, že mají takový úspěch, ale i protože je dělám hrozně rád. Ale každý si musí uvědomit, že stojíme na něčích ramenou. To jsem si velmi dobře uvědomil, když jsem psal An Adventure in Space and Time. V samé DNA Doctora Who je obří směsice Sherlocka Holmese a H. G. Wellse. Všechno magicky pramení z Narnie a Čaroděje ze země Oz, a dost pravděpodobně ještě z věcí předtím. Co se týče Doctora Who, mohli byste tu samou otázku položit Barrymu Lettsovi nebi Terrenci Dicksovi nebo Phillipu Hinchliffovi (vedoucí projektu v sedmdesátých letech). Ten pocit, že přispíváte dlouhodobému odkazu a zároveň vytváříte svou vlastní verzi, protože Doctor Who je úplně jiný od toho, který běžel v roce 1963, je pro mě úžasný. Má určité fáze, jisté opětovné objevy, a je vždy vzrušující být toho součástí. Nemůžete neustále papouškovat a kopírovat to, na čem jste vyrůstali, snažíte se té mytologii přispět něčím novým. Se Sherlockem, s naší verzí, máme zatím jen devět epizod, ale odezva po celém světě je ohromná. Má obrovský dopad a jsem za to moc rád, protože to navádí lidi zpátky k původním příběhům, což je fantastické.“

Když je řeč u Doctora Who, ten je ve Spojeném království znám pro svou velikou komunitu gay fanoušků, která nemá nikde jinde obdoby. Co si myslíte o tom, že by mohla být příčina tak velké přízně?

„Myslím, že to, co jako první hrálo do přízně gay publiku byla nevyslovená pouta mezi tím samotářem, který si dělal, co se mu zachtělo, jeho tajemnem a taky faktem, že ho nikdy nemáte dost. A jsou tam prvky homoerotiky, dá se říct.“ Ale to si trochu odporuje s faktem, že spousta z toho není o prvcích. Myslím si, že je to neměřitelné. Je to jak snažit se definovat prvky homoerotiky nebo proč má něco nádech homosexuality. Když se něco snaží příliš tvrdě, poznáte to. Je to jako s čísle v eurovizi – a vím, že teď se pohybuji v bezpečných vodách – víte, když se snažíte udělat ‚píseň Eurovize‘, neuspějete, ale když vezmete obézního Řeka nebo Řekyni a budou se snažit, seč můžou, aby byli vážní, je to ta nejepičtější věc na světě. A někde v té zmučené metafoře…“ směje se Gatiss.

Pár let zpátky jsem se zeptal Sylvestra McCoye (herec, jež hrál Sedmého Doktora), proč se domnívá, že Doctor Who přitahuje tak silnou gay fanouškovskou základnu. Řekl: „Mám dojem, že už v počátečních letech Doctora Who to, co přitahovalo lidi, obzvláště ty, kteří se cítili nějakým způsobem odtrženi od společnosti bylo to, že ve sci-fi jste mohli být kdokoli. A oni investovali tyhle přdstavy do Doctora Who. Myslím si, že pro gay komunitu to v těch dobách bylo velm těžké. Nebylo to akceptováno tak, jak je to dneska, ne v Británii. A domnívám se, že Doctor Who byl místo, kde všichni mohli nalézt kousek domova.“

Gatiss souhlasí: „Je to moc krásná odpověď. A správná, řekl bych. Doktor určitě, aniž by musel přímo ukázat na nějaké politické barvy, obhajuje svobodu před tyranií. Je vášnivý antifašista. Snaží se narušit jakoukoli formu autority nebo byrokracie. Je trochu poťouchlá postava, která očividně láká lidi. Ale ovšem, všichni vítejte v TARDIS! A to je pro děti úžasné poselství.“

Překlad: Kate & Storm

Zdroj: Skulls and Tea at 221b

Příspěvek byl publikován v rubrice Cast, Rozhovory se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s